Přesně před rokem jsme měli hned několik důvodů k oslavám. Po dlouhé době čekání jsem konečně dostala prodloužení mých zélandských víz, den na to i vysněnou práci v mém oboru, aktivně jsme hledali dům ke koupi a plánovali se usadit. Toho všeho jsme se před měsícem a půl vzdali, nadobro skončili v práci, prodali skoro všechny naše věci a přestěhovali se na šest metrů čtverečních na kolech. Rozhodli jsme se pro život a cestování v obytné dodávce, kterou jsme si sami vybudovali. Za chvíli to budou dva měsíce, co brázdíme Nový Zéland křížem krážem a plníme si náš sen, žijeme full time vanlife.
Co nás motivovalo zbavit se všech věcí a závazků? Proč jsme zvolili vanlife aneb život v dodávce? Jak jsme vybrali dodávku?
Vanlife na Novém Zélandu
Nomádkou a cestovatelkou už jsem něco přes šest let. Moje drobná závislost na cestování začala ročním studijním pobytem ve Švédsku. Následně jsem se přestěhovala do Dánska, kde jsem po dvou a půl letech úspěšně dokončila magisterské studium. V té době jsem procestovala mnoho zemí v Evropě, podnikla i měsíční cestu do Japonska a spontánně koupila jednosměrnou letenku do Jihovýchodní Asie. Asie mě učarovala a já nakonec zůstala čtyři měsíce a sama procestovala Vietnam, Kambodžu a Thajsko. Nový Zéland byl mou vysněnou zemí už dlouho. Kde jinde najdete dokonálé liduprázdné pláže, pralesy s kapradinami dosahující výšky stromů, oceán, skvělé surfařské podmínky, hory, ledovce, sopky, horké vulkanické prameny a nekonečné zelené louky, to vše s evolučně naprosto jedinečnými zvířaty.
Na Zélandu je žití v dodávce velice rozšířené a to hned z několika důvodů. Za prvé, životní náklady jsou tu poměrně vysoké a nájem je jednou z nejdražších položek. Životem v autě se dají ušetřit nemalé peníze na další cestování. Za druhé, cestovatelům tento druh života umožňuje kočovat do oblastí, kde zrovna probíhají sezónní práce. Za třetí, tomuto životnímu stylu nahrává i velké množství free kempů s dostatečným množstvím míst, čistými záchody a pitnou vodou. Za čtvrté, je to naprosto specifický životní styl, který stojí za to vyzkoušet. Na Zélandu je tak obrovská komunita cizinců, kteří mají working holiday víza, pracují v zemědělství, žijí v dodávce, a tím ušetří dostatek na cestování.
Náš příběh
Já osobně jsem takhle ze začátku žít nechtěla a to hned z několika důvodů. Studium a práce ve Skandinávii mě stály tolik času a úsilí, že jsem si chtěla najít místo v oboru a mít tak zkušenost z mé profese v další zemi. Chtěla jsem zkusit najít práci, ve které nebudu dostávat minimální mzdu, budu pracovat s místními, a tak budu i nadále zlepšovat svoji angličtinu. Začala jsem pracovat jako baristka v místní kavárně, abych se rozkoukala, našla kamarády a taky měla kafe a jídlo zadarmo 🙂 Hlavně jsem si ale kvůli neexistující hromadné dopravě chtěla našetřit na auto. Po třech měsících dělání kafe a posílání životopisů jsem konečně dostala první “pořádnou” práci na Zélandu.
Začala jsem pracovat v nadnárodním korporátu v chemickém průmyslu jako HR Coordinator. Jelikož v oblasti, kde jsem bydlela, nebyly žádné pracovní přílěžitosti v mém oboru, musela jsem do práce dojíždět dvě hodiny denně a to po nejnebezpečnější dálnici na Zélandu. Samotná práce byla nejdřív zajímavá, byla jsem v kontaktu s místními firmami, byla jsem součástí meetingů a pohovorů a víceméně rozhodovala o celém recruiting process. Pak prvotní nadšení opadlo a já si vzpomínám, že jsem kolikrát hleděla z okna mojí kanceláře na železné věže chemičky a říkala si, že takhle jsem si život na Zélandu nepředstavovala.
Marci byl už pět let zaměstnaný jako důlní inženýr v jediném zlatém dole na NZ. Doly mají nepřetržitý směnný provoz a proto mají jejich zaměstnanci naprosto odlišnou pracovní dobu než většina jiných oborů. Byl tak už zvyklý na 11ti hodinové pracovní směny, kdy pracoval 9 dní po sobě a poté měl 5 dní volno. Zní to drasticky, ale po nějakém čase přijdete na to, že tahle pracovní doba umožňuje ten nejlepší work-life balance. Pronajímali jsme si domeček se zahradou sedm minut od pláže, po práci jsme vyjižděli rybařit na lodi anebo jsme chodili surfovat. Za pět dní volna se toho dá hodně stihnout, a tak když nepřálo počasí, v době volna si zaletěl surfovat za rodinou do Austrálie.
„V tom je pravděpodobně náš příběh trochu odlišný, oba jsme měli perspektivní, dlouhodobá zaměstnání dohromady se zázemím, které jsme se rozhodli opustit. Vanlife jsme si chtěli zažít kvůli té zkušenosti jako takové, zažít tu svobodu zaparkovat, kde se nám líbí a tam zůstat jak dlouho budeme chtít.“
Já jsem mezitím v autě trávila dvě až tři hodiny denně, sledovala desítky bílých křížů kolem dálnice a s každou další dopravní nehodou jsem si říkala, že jsem to klidně mohla být já. Měla jsem pocit, že se můj život od pondělí do pátku smrsknul na tři činnosti – řízení, práce, spánek. Denní několikahodinové dojíždění, práce v chemickém korporátu, která byla v rozporu se všemi mými životními hodnotami a ve finále i šikana ze strany mojí manažerky mi sebraly moji věčně dobrou náladu, energii a sílu.
Pravděpodobně kombinace všech zmíněných faktorů mě vedly k hlubšímu zamyšlení nad tím, do jaké míry hodlám ohrožovat své psychické a nakonec i fyzické zdraví za účelem vydělání peněz. Marciho v té době povýšili, jeho pracovní týden byl od pondělí do pátku, ale 11-ti hodinová pracovní doba zůstala. Chodil domů opravdu unavený a po pěti letech na naprosto odlišných směnách si nebyl schopný na nový režim zvyknout. Naše kdysi aktivní volné dny už nebyly vůbec aktivní, nemohli jsme se sebrat z gauče, natož vymyslet nějakou náročnější outdoorovou aktivitu.
A pak přišel ten nádherný slunečný víkend plný čerstvého prašanu dole v Queenstownu. Podmínky byly ideální a k tomu se tam zrovna dvě naše kamarádky přestěhovaly. Oba jsme měli týden v práci fakt na nic a rozhodli jsme se, že víkend na lyžích je přesně to, co potřebujeme. Jelikož jsme se rozhodli hodně na poslední chvíli, jediné ubytování, které bylo volné byl hostelový pokoj s dalšími pěti lidmi 😀
Rozhodli jsme se pro vanlife
Ten víkend byl pro nás naprosto přelomový. Připomněl nám, jak je pro nás pro oba cestování nesmírně důležité a co přesně nám tak chybí. Cestování nám dává pocit svobody a volnosti a to je přesně to, co potřebujeme. Navzdory všem, co se v našem okolí rozhodli minulý rok oženit a vdát, “pořídit si” děti a koupit domy, my jsme se ještě necítili připraveni se usadit.
Rozhodnutí skončit v práci, všechno prodat a žít minimalistický život v dodávce byl v podstatě strašně jednoduchý, protože se prostě jevil jako jediný správný. Jednoduše jsme jen poslouchali vlastní instinkt a dělali to, co nás vedlo ke štěstí a zanechali všeho, co nás od něj odvádělo. Na cestách jsme se potkali a chtěli jsme v cestování pokračovat. Chtěli jsme zažít tu svobodu a volnost zaparkovat, kde budeme chtít. Pokud se nám někde bude líbit, zůstaneme třeba měsíc, když se nám místo zamlouvat nebude, popojedem dál. Chtěli jsme žít pomalu, užívat si maličkostí, po probuzení pozorovat východ slunce nad oceánem, jít si zasurfovat při západu a nasávat atmosféru zemí jako místní, ne jako turisti. Vanlife pro nás byla jasná volba.
Naši dodávku jsme pojmenovali VANDULA. Když jsem přijela na Zéland, všichni místní si stejně mysleli, že se tak píše moje jméno 🙂
Co jsme na cestě, Vandula dostává spoustu komplimentů a otázek na tělo 🙂 Založili jsme instagram profil pouze pro náš vanlife salty_vanventures, kde můžete najít inspiraci, jak jsme co vybudovali a na co si dát pozor. Chystáme van tour video, tedy detailní prohlídku naší dodávky a další návody, které vám při samotném budování pomohou. Na našem instagramu můžete ale sledovat i všechna naše dobrodužství, hodně surfování, rybaření, potápění a lezení po horách.
Nebojte se nám napsat, ať už potřebujete pomoc nebo si chcete jen pokecat a pozdravit 🙂
